Tvrdé sankce vůči Rusku mají řadu nezamýšlených efektů. Tak především urychlují inflaci v řadě zemí Západu. Objevují se první signály počínající recese jak ve Spojených státech, tak v Evropě. Už dnes můžeme hovořit o stagflaci. Tedy o stagnující ekonomice, doprovázené inflací.

Prezident Putin před pár dny sdělil, že od 'nepřátelsky" se chovajících zemí bude ,Rusko vybírat od 1. dubna platby za plyn nikoliv v dolarech, eurech či librách, ale v rublech. Západ s tím samozřejmě nesouhlasí. Teď je otázka, zda obě strany zahájí hru na „sraba“. Ta hra spočívá pro neznalé v tom, že proti sobě jedou velkou rychlostí dvě auta a ten, kdo uhne před srážkou je srab.

Gazprom má do čtvrtka, tedy do zítřka, rozpracovat pravidla tohoto politického rozhodnutí v ekonomickém detailu. To, že Rusové z tohoto svého záměru neuhnou, je jasné. A začíná tedy hra na „sraba“. Uvidíme, jaká budou konkrétní pravidla Gazpromu pro dodávky ruského plynu placené v rublech.

Pokud státy, kterých se to týká, nebudou toto rozhodnutí Rusů akceptovat, logicky nastane, že Rusové zavřou kohouty s plynem. A samozřejmě budou tvrdit, že si je Západ zavřel sám. A pak ruské protisankce dopadnou na Západ plnou silou. Zatím totiž ruské dodávky plynu a ropy na západ Evropy probíhají podle objednávek. Rusko tak denně získává tržby ve výši cca 800 milionů $.

Jde samozřejmě o odvetu za sankce uplatněné Západem za ruskou invazi na Ukrajinu. V logice věci bude Rusko chtít po plynu platby v rublech také za další strategické suroviny a komodity. Tedy za pšenici, slunečnicový olej, ropu, umělá hnojiva, kovy atd. V tomto smyslu se už ostatně nechal slyšet mluvčí dolní komory ruského parlamentu Volodin.

Rusko zahájilo boj proti, podle svého názoru, nespravedlivě preferovanému dolaru. Rusko předpokládá, že se zvýší dlouhodobá poptávka po ruském rublu na světových měnových trzích. A postupně se zvýší i jeho hodnota, zajištěná poptávkou Západu po ruském plynu a ropě i dalších komoditách.

Poptávka po rublu bude zajištěna tak dlouho, dokud se nenajde náhrada za dovoz klíčových surovin, a to nejen u plynu, ale také u dalších komodit, kde lze v krátké době očekávat od Rusů podobný postup. Takže Putinův krok bude mít pravděpodobně dlouhodobé podpůrné účinky na hodnotu ruského rublu na mezinárodních měnových trzích a na jeho kurz k dalším měnám.

A pokud se např. Saúdové dohodnou s Číňany tak, jak se o tom hovoří, že napříště budou provádět platby za ropu v jüanech, bude to další průlom do mezinárodního měnového systému vytvořeného Západem. Zdá se, že zvolna končí doba, kdy zejména americký dolar si užíval po sto let privilegium hlavní světové rezervní a platební měny. S ohledem na tuto privilegovanou pozici dolaru pak stačilo natisknout zelené papírky v jakémkoliv množství a platit jimi za cokoliv a kdekoliv ve světě. Toto období nejspíš skončí, ať se nám to líbí či nikoliv.

Platby v rublech budou znamenat také přesun kurzového rizika od Rusů, coby vývozce na dovozce v „nepřátelských“ zemích. a to může mít za následek další navýšení nákladů na energie, pokud rubl střednědobě či dokonce dlouhodobě posílí.

Ještě před čtrnácti dny jsem na ČT 24 často slýchal otázku moderátorek, kdy že se to ruské hospodářství zhroutí, kdy dojde k jeho kolapsu? Teď už takové otázky neslýchám příliš často. Vlastně jsem je neslyšel už pár dní. Zdá se, že ruská ekonomika je rezistentnější proti tvrdým sankcím, které na ní uvalil Západ, nežli se zdálo. Naopak, pokud budou vyšroubovány vzhůru ceny ropy a plynu, což se s ohledem na odmítnutí platby Západem v rublech za plyn může stát, povede to k dalšímu růstu cen pohonných hmot, ale také elektřiny, plynu a třeba i tepla v převážné většině západních zemí.

Zdá se, že Rusko zvolna uzavírá své vojenské operace na Ukrajině. Chce získat, a to byl zřejmě od počátku jeho hlavní zájem, široký pás území Luhanské oblasti, Doněcké oblasti a souvisejících území vedoucí až nad Krym. A chce si udržet i nad územími, které nebudou předmětem referenda o budoucím osamostatnění těchto dvou oblastí, kontrolu. Proto ty zuřivé boje o Mariupol, které, zdá se, během několika dní skončí.

Ukrajinská strana na jednání v Istanbulu přišla s návrhem neutralizace země, což je rozumné východisko k jednání, ale pak zbývají ještě k dořešení další otázky, jako je otázka statutu Luhanska, Doněcka a dalších. Cesta k dlouhodobě udržitelnému míru bude ještě velmi složitá.